Ohaři - početná skupina loveckých psů

Vyznat se v této velké skupině loveckých psů bývá oříšek i pro zkušené kynology. 

Ohaři byli dříve nazývaní „stavěcí psi“. Patří do skupiny, která se stabilizovala po rozšíření  palných zbraní při lovu zvěře. Před tím byli psi s povahovými vlastnostmi ohařů z chovu vyřazováni, protože místo toho, aby objevenou zvěř začali okamžitě pronásledovat, zastavili se nebo si dokonce sedli. Používali se proto pouze ve vyjímečných případech, jako psi „líhaví“ při lovu ptactva nebo oblíbeném sokolnictví.

V klasifikaci FCI ohaři tvoří zvláštní sedmou skupinu, která se dělí na dvě sekce: ohaře kontinentální čili evropské a ohaře z Britských ostrovů. 

Evropští ohaři

Evropská plemena ohařů jsou obecně rozšířená a známá. Některá jsou vzácná i téměř neznámá. Zatímco britští ohaři jsou buď krátko nebo hrubosrstí v  Evropě jsou rozšířena plemena hrubosrstých, ale také drátosrstých ohařů. V jejich pojmenování nastává „galimatyáš“ zaviněný nesprávným překladem při kterém dochází k záměně dlouhosrstých ohařů za španěly nebo krátkosrstých ohařů ze honiče. 

Krátkosrstý ohař se ve francouzštině jmenuje braque a proto bývá zaměňován s honičem. Dlouhosrstý se v témže jazyku nazývá épagneul, což se chybně překládá jako španěl. Španělé jsou slídiči, tedy psi zcela jiného typu a odlišného způsobu práce.   

Hrubosrstí ohaři to mají ještě složitější. Někteří z nich se nazývají grifoni, ovšem jiní se řadí do typu braque, neboť jsou pouze variantou krátkosrstého ohaře se změněným typem srsti. To je případ maďarské vižly, která je krátkosrstá anebo německého ohaře, který má kromě krátké i ostnosrstou a drátosrstou variantu. Český fousek však patří mezi grifony.-